Brnta+Adamelo
zpatky na hory
Už bylo zase takhle jednou jaro a já sem začínal přemýšlet kam o prázdninách s bratříkem vyrazim.Někam na tejden do hor-muj první nápad.Jenže už v týdle době sem měl špatnej palec na noze, tak lezení automaticky vypadlo.Začala mě táhnout vysokohorska turistika s lechčim lezením.Proto sem se po dlouhym přemýtání rozmyslel pro dolomity-je tam dost ferat a je to tam pěkný.A protože sem už jednou v Itálii v horách byl rozhod sem se pro oblast Brenta.Je totiž jednou z nejkrásnějších oblastí v dolomitech.Dalším nápadem bylo ještě jet na Monterosu do Švýcarska-dali by sme to napůlku(1/2itálie 1/2švícarsko), stoho naklonec sešlo.
Za pár měsíců potom se blížil datum odjezdu a počasí vypadalo zle a byli sme jenom tři-jeden člověk by se hodil, ale to nám zas tak nevadilo.Náš tým se tedy skládal:ze mě, Petra(bratr 1) a Ondry(bratr 2)-tzn taková rodiná akce.Nakonec se počasí ustálilo a my sme v sobotu kolem 18-té hodiny vyrazili z Prahy.Měli sme namířeno na Rozvadov pak na Brener a pak na Bolzano odtud silničkama do Madony di Campiglio.Cesta ubíhala znamenitě a kolem čtvrté ráno sme se přiblížily k Madoně, kde vymysleli systém slepých ulic a tunelu, což nám značně skomplikovalo poslední minuty jízdy.Ale samozřejmě sme našli cetu k horské chajdě a parkovišti(cca1700m.n.m.) a tak sme mohli kolem pátý ráno zalehnout.
V sedum už sme byli na nohou a během 5-ti minut Petr hlásil odchod do kopců.Počásko se vydařilo-nikde ani mráček a z nás se lily litry potu pod cca 25-ti kilovými bágly-měli sme všechno(stan, spacák, károšku, sedáky, matroš, helmy, mačky, cepíny,jídlo na 3dny, 10litrů vody, atd...).Byla neděle a my sme potkávali důchodce s holemi a vycházkovou obuví, italiány-chrty a rodiny s dětmi. Většina lidí se ale vracela,což bylo dobře.Měli sme namířeno na Cimu Brentu a pak na Cimu Tosu, to znamenalo naběhnout na chatu(rif.) Cassinei-to nám zabralo tak 1,5 hod.Pak na rif. Tucket(cca2500m.n.m.) to už vedlo po kamenitym chodníčku ale v sándálech to šlo(na skelety to nebylo a nic jinýho sem sebou neměl), až na Tucketu sem si vzal kofláče, čekal nás totiž ledovec. Od chajdy byl férovej výhled na hory kolem-obrovské holé stěny a podnima sutina, semtam nějakej ten ledovec nebo sněhové pole-prostě nádhera.Klasická cesta vedoucí na via dela Boccete(ferata vedoucí přes masív) šla po ledovci do sedla Bocca del Tucket, tam ale právě chodily ty autobusy důchodců, tak sem ukázal směrem doprava.Vedl tam strmej sníh až do sedla, sedla který na mapě něják nebylo, to však nebyla překážka.Naběhli sme na ledovec nasadily mačky a cepíny a už sme dupali do 40-ti stupňového firníku, pravda trochu rozmáčeného celodenim sluncem ale vcelku to šlo.Už se dejchalo hůř a lejtka už se taky hlásily a tak sme uvítali sympatickou skalku jako dělanou pro bivak.Pravda byla trochu malá ale jepší než ten 50-ti stupňovej sníh kolem. Chopili sme se cepínů a kopali sme sníh aby sme na skalce vytvořili rovinu pro stan.Trvalo to cca 3 hoďky a stál i stan, bylo něco kolem 17:00.Snědli sme kostlivce(dobrý hostinec-dále jen kostlivec) a zalehli.Během pár minut sme spali.Ze spánku nás vyrušil až Ondra kterej v horách ve stanu takhle vysoko nikdy nespal a proto nemoh dospat.Petr položil otázku:"to už je dneska nebo je ještě včera?" následovala moje pohotová odpověď je ráno v pohodičce sme se vyspali koukni na to krásný slunce.Petr se koukl na digitální foťák(naše jediný hodiny) a konstatoval 19 hodin.Moje reakce:"Sis to na tý chjdě nastavil špatně.."Brácha neodporoval a spíš popohnal sbalení věcí.Za 15 minut už sme zase stáli na předních hrotech a funěli směrem k sedýlku, odhad byl tak 2 hoďky. Řikali sme si že by sme si měli máknout než se ta mlha v údolí ohřeje a stoupne na nás.To však nebylo třeba.Při dýchacím odpočinku sem zpozoroval naše "vycházející" sluníčko jak zapadá za obzor. Do prdele von je večer! V tý době sme ale už měli nastoupáno tak 50 až 70 m od skalky a tak se nám nechtělo vracet-nezbývalo tedy než líz vzhůru.Podstatně se ochladilo, prsty mi začínali mrznout, ale na oblíkání nebyli ani podmínky ani čas ani nálada.Po cca 45 minutách přišel 60-ti stupňovej svah-to už bylo zajmavý, zvlášť s jednim cepošem a báglem na zádech.Lehce zdecimovaní sme nakonec dosáhlo sedla.Bylo široké asi 3 metry-na jedný straně 60°sníh na druhý rozpadlá skála.Dlouhé bylo tak 12 metrů.Historie se opakovala a mi se už potřetí za tedle den ukládali k spánku. Před tím se ještě Ondrovi povedlo, když uklízel matroš, šáhnout do hovna-v domění, že je to část výzbroje.
Další den sme nevěděli kde sme a kam se dostanem když někam vylezem.Petr prozkoumal obě hory a zjistil, že cca 70 vejškovejch metrů nad náma je Cima Brenta 3050m tak sme sbalili a bez jištění sme vylezli cca 3kovou skalku, pak přešli nedlouhý hřebínek a byli tam.Teď sme chtěli dát C.Tosu k tomu sme se potřebovali dostat na feratu(z tý vedla normálovka na C.Brentu).To však nebylo zas tak basic.Cesta vedla nebo spíš nevedla rozpadlou sypající se ostrou skálou až najednou jakoby končila na jedné skalní věžičce.Ondrovy bylo blbě-bolelo ho břicho a hlava a chtělo se mu zvracet.To se mu taky povedlo.Rozhodli sme se vrátit-spět na Čimu a pak do sedla a po sněhu spět.Všechno šlo ráz naráz a za pár hoděk sme pohodovali pod ledovcem na kamenech.Tam sme jedli a odpočívali.
Následovala cesta spátky k autu a jízda jinam.Vyjeli sme směrem k jezeru Lago di Nambio atd. Tam sme si chtěli udělat odpočinkovej den.Dojeli sme až na známý(z rodiný dovolený) parkoviště, kde sme vyčkali rána. Začínal pěknej den a my sme vzali pár nejnutnějších věcí a nalehko vyrazili do hor na jednodení odpočinkovou tůru.
Při téhle tůře sme udělali převýšení cca 1200 metrů nahoru a to samý dólu a vylezli sme nějakou bezvýznamnou horu(cca 2700m.n.m.), ale bylo to fajn.U auta sme dali výtečnou koupačku a přesunuli sme se do Madony, kde sme koupili mapu na Pressanelu. Našim záměrem bylo vylízt na Cimu Pressanelu 3580m v oblasti Adamelo-Brenta (žula).Za cca hodinu sme přijeli do údolí ze kterého se na horu de, tam sme zabouldrovali najedli se a usnuli.Ráno sme se zase strašně hbitě sbalili(Petr mi málem utek a zapoměl foťák) a začali stoupat.Nejdříve lesem potom po pastvinách- na mě přišla krize byl sem strašně unavenej a nechtělo se mi dneska dupat až k druhýmu byvaku-bylo to totiž převýšení 2500m (nahoru).Chtěl sem zůstat na prvnim bivaku, kluci mě ale přemluvili a mě se udělalo po obídku tak dobře, že to nebyl problém.Cesta vedla po cestičkách mezi trávou pak už jenom sutí nakonec po ledovci.Začalio se dělat hnusně, začalo sněžit a my už sme viděli před sebou vrchol.Bivak se nacházel asi 200 metrů pod vrcholem, ale furt nebyl vidět. Až pochvíli se vyloupl na stejné úrovni avšak 100metrů napravo.Napravo po skále, tak sme si dali zase lezeníčko a hurá do bivaku.Byla to taková malá bouda s jednou trojpalandou stolkem a lavicí.
Tak sme zase dali kostlivce, položili kabel a šli spát.Po chvilce přibil ještě jeden člověk.Horolezec/turista z Norymbergu, tak sme pokecali.Ráno sme se sbalili a nalehko si odskočili na vrcholekPrasanela byla dobyta.Byl tam nádhernej výhled.Pak sme vzali bágli a vrghli se na cestu kterou sme tam měli i přijít(ale nenašli sme jí).Cesta to byla vykutálená, vedla kus po skále a byla celkem exponovaná sice maximálně do 4-ky, ale.Zachvíli taky skončila zanáma a my se dostávali níž a níž až sme se napojili na cestu, kterou sme šli nahoru.Pak už to šlo ráz na ráz.Dole u parkoviště sme vyčkali večera aby sme ušetřili poplatek za pobyt v údolí.
Bylo 8 večer a naše další destinace byla Lago di Molveno ve skupině Brenta.Tam sme se po mojí vynikající navigaci zachvíli taky dostali.Zlehka krápalo, u přepadu, nebo spíš výpusti jezera-kam sme přijeli sme viděli zaklíněné auto.Mysleli sme si to už je tady dýl, ale za pár minut přijela sanitka a policajti... tak bylo čerstvý.U jezera byli pěkný skalky a tak se Ondra s Petrem rozhodli, že zejtra tu největší(cca 400 m) vylezou a já že se projdu kolem a sejdem se nahoře. I když sem měl mapu tak sem se dokonale stratil.Dostal sem se do pásma, kdy podemnou byli skály, nademonou byly skály a já sem nemoh dál.Prodíral sem se houštinama šel půlku dne a stejně sem se nikam nedostal-musel sem se vrátit.Kluci taky nic nedali, nejdřív se to moc sypalo, pak to bylo moc těžký a na technický lezení neměli matroš a morál.Tak sme se zase hezky sešli u auta a odjeli do Čech.
Cesta byla nudící-jeli sme po okreskách až do německa, pak už to šlo.Kolem 10 sme dorazili do svých domovů.
S akcí sme byli všichni spokojení, počásko vyšlo.Pokud někdo přemýšlíte kam jet do hor-tak věřte, že Brenta nesklame.