Dachstein
zpatky na hory
Toto byla moje první "horolezecká" výprava.V ten čas mi bylo 15, a hodlal sem začít s horolezeckou karierou.Předtím jsem se účastnil pouze expedic vedených mými rodiči.Byli to pěkné výlety, mnohdy i do velkých výšek, ale mně se zalíbilo dobývání vrcholků... A tak sem se dohodl se starším bratrem Petrem, že dáme nějakou akci kterou zvládnu jak já, muj mladší bratr Ondra, tak i naše máma!Rodičovský "dozor" byl nutný kvůli nouzi o řidiče. Můj brácha měl řidičák teprve druhý den, tak nebylo od věci mít sebou dalšího řidiče.Žádného takto schopného lezce jsme nesehnali, tak přišla řada na naší mámu.Velký problém to nebyl, protože Dachštajn není žáná extra náročá hora. Takže jí každý vysokohorský turista, zvládne.Alespoň z téhle strany, z které jsme to chtěli zkusit.
Konkrétně o akci:
Zvolen byl termín asi tak ke konci října(prostě ideální).Jel jsem já, o 3 roky mladší a o 10 let starší bratr + matka(představená).Vybavení jsme v tu dobu měli vcelku nic moc žádné ale to nás nemohlo odradit. Všíchni plni nadšení (Kromě Petra, ten už jel na Dachstein asi po 6-tý) jsme se vydali směr Salcburg, Zell am See atd.Až jsme se někdy kolem desátý večer dostali na parkoviště poblíž jezera kde jsme chtěli přespat. Tam začala práce s pečlivým balení, kterou podpořila mírná zima.Následoval pochod podél dvou jezer, až k poslednímu kde jsme chtěli přespat na verandě opuštěné chajdy.Jak se mělo stát tak se stalo.
Ráno jsme se s neochotou, ale se sílou táhnoucí nás na horu, probudili a vylezli ze spacáků, navařili čaj, zbalili a vydali se směrem Adamek Hüte. Batohy se nám samozřejmě podařilo narvat k prasknutí takže nám nakonec výstup na Adámka pořádně prones.Od jezera na chajdu to bylo asi tak 1000 vejškovejch metrů což znamenalo cca půl dne mírným tempen, když neležel sníh. Takové "štěstí" jsme neměli a tak se nám to podařilo stihnout v uvedený čas.Adámek je solidní bouda(v tu dobu zavřená)která má vinterraum(místnost pro nouzové přespání) přístupný na v Praze zapujčený klíč. Což pro nás znamenalo pohodlné ubtování.Potom přišel večer a s ním sněžení, ne husté, ale přesto.
Ráno nás čekalo 20 centimetrů nového (letošního) sněhu. Nepříjemné bylo že sněžení pokračovalo a byla hustá mlha, trakže s konečným výstupem jsme moc počítat nemohly.Alespoň že jsme měli jeden den jako rezervu. Zde na Adámku končila cesta pro naší mámu, závěrečná část totiž vede po ledovci a skále.
Když už jsme ztráceli naději na úspěch,počasí se ustálilo a my jsme mohli vyrazit k vrcholu.Bylo sice něco kolem jedné hodiny odpolední, ale brácha cestu znal dobře a tvrdil, že to do večera stihnem. Rychle jsme zbalili vrcholové zavazadlo, oblíkli se, navázali a vyrazili.
Nejdříve cestra (naše) vedla mírně do kopečka po ledovci, potom příkrým svahem do malého sedýlka kde začínala skála.Dál cesta vedla po hřebínku skály s na obou stranách kolmími stěnami, zajištěná ocelovím lanem. Protože jsme se všichni tři zajímali o lezení, nebyl to pro nás větší problém.Nepříjemné bylo když mi z bot začali padat malé turistické mačky, musel sem je sundat, nic jiného dělat nešlo. Neustále sněžilo což ve výšce kolem 3 tisíc znamenalo vánici.My jsme pouze neustále, asi po dvě hodiny, přecvakávali karabiny od jištění k jištění.Občas se na cestě vyskyt nejištěný úsek což pro mě a Ondru znamenalo trochu morálovější záležitost. Tak kolem čtvrté až páté se nám podařilo dosáhnout vrcholu a zahájili jsme urychleně sestup.Mezitím se přivalila ještě hustší mlha a tak, když jsme se octli na ledovci, nebylo vidět jestli deme skopce a nebo dokopce.Další věc o kterou seme neměli moc přehled byl směr. Ten jsme následně vyřešili intuitivně.Tak po hodině jsme zjistili že jdeme samozřejmě špatně, to sme, ale už byli v epicentru všech trhlin.Řešením byloí jejich přeskakování a obcházení. Když se blížila dvacátá hodina podařilo se nám dostat na klidný sníh.V ten čas již měla máma nervy na dračku a pobíhala po protilehlém kopci s čelovkou.Za chvíli se na chvíli vyjasnilo a my sme si mohli vyštelovat azimut na Adámka. Za půl hoďky sme byli v chatě a byl klid...
Po mohutném spánku následoval další den přesun k autu a domů.