GrossGlockner
zpátky na hory
Tak sem se takhle jednou(v létě 2001) nudil v práci (Hudy) a tak sem plánoval co se bude dít na podzim až skončí sezóna.Dali sme s Dejvem hlavy do hromady(dohromady).Vyhromadili sme Grossglockner.
Já sem už jednou podnikl výpravu na Glokner, ale pouze v létě s rodičema, tzn. jenom tak do 3000m.n.m.
Brácha už tam taky jednou byl-někdy na jaře 2001 a dali ho i přes nevhodný počet sněhu.
Bylo rozhodnutu.Na konci října si naše parta(já, brácha, David J., David P. a Honza) sbalila kufry a vypadla z Matky měst. To sme si mysleli, že se vejdem s matrošem do Fiata(žigul).Nakonec jsme teda jeli Fiatem (24 let starym) a Škůdkou (22 let starou), takže anabáze jak má bejt(jenom trochu pomalý!). Vyjeli jsme odpoledne, pak se mi ale 40 kiláků od Prahy podařilo zdržet ekšpedici, když sem zjistil, že nemám pas!Za pár hodinek sme mohli v klidu pokračovat. ...
Na hranicích platilo heslo Grósssglekne(r), jenom kluci (s fiatem)to ňák nevokecali tak se museli legitimovat cepínama.Kolem 3-tí ráno sme dávali byvaqe v autech na parkingu u Luckner Hausu.
Ráno se začalo blejskat na pěknej den, byla strašná zima a parkoviště ve stínu, ale slunce už lezlo. Po tom co někteří zkušení horalové(horal!) zjistili, že si doma nechali pohorky, sme mohli vyrazit.Já sem zase inprovizoval s jednou hůlkou (a bez cepínu).Kolem poledního sme se vyškrábali po klikatých cestičkách na Stüdl Hute(2800m n.m.).Po sněhu ani památky.
Plán byl, přespat u Štýdlhýte ve winterraumu(od alpenverainu).To se nam nepovedlo, protože klíč k vintrraumu pujčenej v Praze(u AlpenVeirenu) tam nepasoval.Stan sme neměli, tak nám nezbylo nic jinýho, než dát ještě Ertz Johann hüte(3200).
Cesta po rovnym ledovci ubíhala klidně, až do doby, kdy se změnil ve firnovej svah o tak 30 až 40 stupních sklonu.Tam končila sranda(zvlášť pro mě když sem měl jenom jednu hůlku).V nohách leželo 1500 vejškovejch metrů a na zádech 25-ti kilovej bágl.Navíc už zase začínala bejt zima.Po asi hodině boje se svahem přišla vcelku lehká ferata(zajišť. cesta) která mi dala celkem zabrat(byl sem po nemoci).
Bylo pozdní odpoledne a Johanhute padla.Naklusali sme do chajdy(vinterraumu).Začali se odstrojovat a dávat jídlo.
Nastalo tak13 hodin odpočinku(diskuse s maďarem,jídlo,záchod,spánek).
Byl nádhernej den-sobota.Povýval větřik nikde ani mráčku.Nastal čas útoku na vrchol.Něco kolem 600-ti metrů(vejškovejch) stálo před náma.Vzali jsme dvě termosky, každej tři tyčinky do kapsy, lana(2x), sedáky, hruďáky, karáble, cepíny... ...no prostě takový ty věci, co se nosej na vrchol-Jo vlajku!(bych skoro zapoměl)
Starej fir jenom křupal pod tupými údery maček našich rychlích nohou.Cesta ubývala.Pak ale zase přišel kopec, jak to tak v horách bejvá, a to začalo zaměstnání pro plíce.Ikdyž sme šli bokem po svahu tak sme dávali pauzu po každejch 40 metrech(dýlkovejch).Pak přišel hřebýnek, s nim skála.Pevná kompaktní rula s oblými od maček okopanými chyty.Bylo jich tam hodně tak to bylo tak maximálně za 3.Přesto si člověk musel dávat bacha co dělá (pád by byl až do krematoria).Střídal se sníh se skálou až sme vylezli na vrcholek malýho Glokneru.Tam přišlo vhod natažení fixu mezy železnými tyčemi.Slezli sme do malého sedýlka a zahájili koncovku na velkej Glokner.David Pokorný natáhl cca 60 metrů lana ze sedla ke kříži.My sme se na něj nacvakali a šinuli se up.
Vrchol(+-3890m) sme dobyli asi kolem 12.Pár fotek, čaj, pišingr a alou k chajdě.Sluneční pařba se podepsala na zhoršené kvalitě sněhu, byl o poznání měkčí a mokřejší.To přišlo vhod, když sme se potáceli po firnovym svahu směrem dolů.Cestou sme potkali eště asi 2 horolezce jinak naprostý klid.
Na Ertz Johannu sme se zbalili, počkali(tradičně) na Dejva J. a úprk k autu.Kolem 5 hodin odpoledne jsme odjeli z Kalsu.Cesta byla vcelku zajímavá.Párkrát sme se ztratili(auta mezo sebou) a zase záhadně sešli. ...
...Před půlnocí nás už doma vítali naše manželky doma.